Olympijská pauza byla nekonečná. Jasně, hokej v televizi je fajn, ale ten pravý adrenalin začíná až ve chvíli, kdy projdu turniketem v Ostravar Aréně, hodím foťák na krk a ucítím ten typický chlad od ledové plochy. Po týdnech ticha se do vítkovického stánku konečně vrátil život a já byl u toho, když jsme v neskutečném dramatu přivítali České Budějovice.

Ten pocit, když to zase „cvakne“

Návrat do akce byl trochu jako jízda na kole – člověk to nezapomene, ale první střídání se musíte znovu dostat do tempa. Hledání správných úhlů, ostření v tom šíleném tempu a snaha předvídat, kam poletí puk... Chybělo mi to víc, než jsem si přiznal. Hala byla nabitá očekáváním a já se nemohl dočkat, až zachytím první pořádný gól. A že jich nakonec bylo!

Zápas jako na houpačce

Zápas s Motorem nebyl pro slabé povahy. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou a pro fotografa je tohle "peklo" i požehnání zároveň.

Radost: Emoce po vstřelených gólech.

Zmar: Soustředěné obličeje kluků, když jsme tahali za kratší konec.

Napětí: Ten moment, kdy se v hale zastaví dech a vy jen doufáte, že máte v hledáčku toho správného hráče.

Výsledek 5:4 po prodloužení mluví za vše. Když padl rozhodující gól, aréna skoro nadskočila. Tyhle momenty, kdy hráči naskáčou na led a v hledáčku vidíte jen čistou euforii, jsou přesně tím důvodem, proč mě focení hokeje tak baví.

Co jsem si ze zápasu odnesl?

Kromě plné paměťové karty a trochy promrzlých prstů hlavně skvělý pocit. Vítkovice ukázaly charakter, dokázaly se oklepat z chyb a urvat dva body. Pro mě to byl ideální restart – hokej se vším všudy, skvělá kulisa a vítězná tečka na závěr.

Pauza skončila, sezóna jde do finále a já jsem připravený u ledu nechat všechno. Doufám, že se vám fotky z dnešního večera budou líbit stejně jako mně tenhle vítězný návrat!